Již jenom týden máte na to shlédnout v Colloredo-Mansfeldském paláci výstavu mladé výtvarnice Markéty Hlinovské s názvem Srst ve městě.
Markéta Hlinovská měla svou první větší samostatnou výstavu v GHMP již v roce 2010 jako čerstvá absolventka AVU v Domě U
Zlatého prstenu v rámci cyklu Start up určeného pro mladé umělce. Autorka tehdy vytvořila instalaci Přihořívá
vztahující se k tématu úkrytů a skrýší prezentovanému prostřednictvím autorčiných průzkumů zvířecí sféry. Současná výstava Markéty Hlinovské v Colloredo-Mansfeldském paláci nazvaná Srst ve městě na ni zčásti navazuje, jde však o mnohem rozsáhlejší a tematicky více vrstevnatý prostorový projekt zralé autorky.
V centru pozornosti umělkyně zůstává poměrně realistické znázorňování zvířat. Spolu s lineárním – většinou monochromním – pojetím patří k nejviditelnějším charakteristickým znakům její tvorby (k oblíbeným motivům jejího ikonografického repertoáru patří kupříkladu kočka, plameňák, klokan, medvěd, opice a králík). V pracích Markéty Hlinovské figurují zvířata jako herci, aktéři a hybatelé děje. Lidské postavy na nich nenajdeme, člověk je přítomen implicitně prostřednictvím fragmentů jím stvořeného „umělého“ světa (ku příkladu příbytky ze souboru akvarelů Oh Canada, 2018). Autorka nachází nečekané paralely a
vztahy mezi světem živé přírody zastoupeným zvířaty a člověkem stvořeným světem umělým.
V tematicky členěné expozici v Colloredo-Mansfeldském paláci autorka vystavila několik zajímavých cyklů. Vedle prostorové instalace papírových rolí Březový les (2017) a série zvířecích portrétů Plyš (2017) je to soubor sprejů, grafik a
objektů Hnízda a pasti (2011–2012), který zachycuje nedobrovolné vězně lapené v odpadních a odložených produktech naší civilizace (Datel v silu), ale i živočichy využívající tyto předměty ke hnízdění a rozmnožování. Existenciálně znepokojivě působí scény cyklu Odnikud nikam (2017), kde jsou na pozadí zimní scenérie znázorněna osamělá zvířata, absurdně spárované dvojice a nejasné fantaskní děje (Setkání, Smrt, Trampolína).
Celkové site specific vyznění výstavy zdůrazňují na zeď stříkané architektonické kulisy (balustrády, sloupy a portály), jež prochází celou výstavou a odkazují k perspektivě barokního kukátkového divadla. Dvojice opic posedávají na balustrádách nebo v roli divadelních portýrů rámují portály a hnízdící plameňáci se usadili v hlavicích antického kanelurovaného sloupu.
K barokní minulosti paláce samotného odkazuje také rozsáhlý soubor kreseb Piano nobile (2018) zachycující zvířata jako klokan, jelen, pštros, opice či tygr umístěné do nepravděpodobného, avšak důsledně stylizovaného prostředí zlatého architektonického dekoru. Buvol pózující pod klasickým barokním lustrem se stejně jako ostatní zvířata stává aktérem děje, ale i nositelem lidských emocí. Lidské cítění je projektováno do animální existence. Přitom Markéta Hlinovská své animální protagonisty symbolicky situuje do divadla, místa, jež se vždy zabývá výhradně člověkem – hercem jako hlavním nositelem divadelního výrazu.
Název výstavy Srst ve městě byl inspirován stejnojmennou knihou Michala Děda. Toto pojmenování autorce vyhovovalo jako symbolická metafora hlavního tématu výstavy, kterým je jak konfrontace, tak prolínání světa civilizace a přírody.
Na slavnostní vernisáži výstavy jsme mohli potkat i herečky Annu Polívkovou a Ivetu Jiříčkovou, režisérky Kamilu Polívkovou a Markétu Borškovou, fotografa Jiřího Jírů a malířku Veroniku Holcovou, která i pokřtila katalog výstavy.
Markéta Hlinovská měla svou první větší samostatnou výstavu v GHMP již v roce 2010 jako čerstvá absolventka AVU v Domě U
Zlatého prstenu v rámci cyklu Start up určeného pro mladé umělce. Autorka tehdy vytvořila instalaci Přihořívá
vztahující se k tématu úkrytů a skrýší prezentovanému prostřednictvím autorčiných průzkumů zvířecí sféry. Současná výstava Markéty Hlinovské v Colloredo-Mansfeldském paláci nazvaná Srst ve městě na ni zčásti navazuje, jde však o mnohem rozsáhlejší a tematicky více vrstevnatý prostorový projekt zralé autorky.
V centru pozornosti umělkyně zůstává poměrně realistické znázorňování zvířat. Spolu s lineárním – většinou monochromním – pojetím patří k nejviditelnějším charakteristickým znakům její tvorby (k oblíbeným motivům jejího ikonografického repertoáru patří kupříkladu kočka, plameňák, klokan, medvěd, opice a králík). V pracích Markéty Hlinovské figurují zvířata jako herci, aktéři a hybatelé děje. Lidské postavy na nich nenajdeme, člověk je přítomen implicitně prostřednictvím fragmentů jím stvořeného „umělého“ světa (ku příkladu příbytky ze souboru akvarelů Oh Canada, 2018). Autorka nachází nečekané paralely a
vztahy mezi světem živé přírody zastoupeným zvířaty a člověkem stvořeným světem umělým.
V tematicky členěné expozici v Colloredo-Mansfeldském paláci autorka vystavila několik zajímavých cyklů. Vedle prostorové instalace papírových rolí Březový les (2017) a série zvířecích portrétů Plyš (2017) je to soubor sprejů, grafik a
objektů Hnízda a pasti (2011–2012), který zachycuje nedobrovolné vězně lapené v odpadních a odložených produktech naší civilizace (Datel v silu), ale i živočichy využívající tyto předměty ke hnízdění a rozmnožování. Existenciálně znepokojivě působí scény cyklu Odnikud nikam (2017), kde jsou na pozadí zimní scenérie znázorněna osamělá zvířata, absurdně spárované dvojice a nejasné fantaskní děje (Setkání, Smrt, Trampolína).
Celkové site specific vyznění výstavy zdůrazňují na zeď stříkané architektonické kulisy (balustrády, sloupy a portály), jež prochází celou výstavou a odkazují k perspektivě barokního kukátkového divadla. Dvojice opic posedávají na balustrádách nebo v roli divadelních portýrů rámují portály a hnízdící plameňáci se usadili v hlavicích antického kanelurovaného sloupu.
K barokní minulosti paláce samotného odkazuje také rozsáhlý soubor kreseb Piano nobile (2018) zachycující zvířata jako klokan, jelen, pštros, opice či tygr umístěné do nepravděpodobného, avšak důsledně stylizovaného prostředí zlatého architektonického dekoru. Buvol pózující pod klasickým barokním lustrem se stejně jako ostatní zvířata stává aktérem děje, ale i nositelem lidských emocí. Lidské cítění je projektováno do animální existence. Přitom Markéta Hlinovská své animální protagonisty symbolicky situuje do divadla, místa, jež se vždy zabývá výhradně člověkem – hercem jako hlavním nositelem divadelního výrazu.
Název výstavy Srst ve městě byl inspirován stejnojmennou knihou Michala Děda. Toto pojmenování autorce vyhovovalo jako symbolická metafora hlavního tématu výstavy, kterým je jak konfrontace, tak prolínání světa civilizace a přírody.
Na slavnostní vernisáži výstavy jsme mohli potkat i herečky Annu Polívkovou a Ivetu Jiříčkovou, režisérky Kamilu Polívkovou a Markétu Borškovou, fotografa Jiřího Jírů a malířku Veroniku Holcovou, která i pokřtila katalog výstavy.
