Konec roku a příchod Nového roku nutí lidi často bilancovat nad úspěchy či neúspěchy, ale málokdo bilancuje nad tím, jak trávili svůj čas s rodinou a nejbližšími. Často se dávají novoroční předsevzetí, která vydrží jen týden či měsíc a pak vezmou za své. Člověk by měl bilancovat každý večer před spaním a pokládat si otázku, zda prožil plnohodnotný a naplněný den. Měli by jsme si dávat předsevzetí každý den a dodržovat je tak striktně, jak jen to jde. Když naslouchám lidem kolem sebe, jsem překvapený z toho, jak málo slyším o tom, že seděli společně u večeře a vyprávěli si zážitky z celého dne, hráli si s rodiči, dětmi nebo jen seděli a popovídali se svojí babičkou.
Moudrosti starších si moc vážím a rád jsem jim vždy naslouchal. Průvodci mého života nebyli vrstevníci, ale vždy starší lidé o pět i mnohem let více. Každý den jsem se naučil něco nového a osvojil si nové dovednosti. Často jsem poslouchal příběhy babičky, která mi vyprávěla o dobách válečných i poválečných, jak je Němci vyháněli, když se koupali v rybníce, jak vlastníma rukama postavila s dědem dva baráky, nebo jak kopali kořeny v lese na topení. O tom, jak jako malá pásla husy na louce, chodila na brambory, kradla jablka na obecním, když dospěla, tak o dovolených s dětma, výletech s dědou na motorce, o tom, jak můj otec, který již přes dvacet let nežije, dělal, že se topí, jak honil veverky, nosil domů zvířata všeho druhu, dával si buchty z pekáče pod tričko a rozdával je kamarádům, když si šli hrát na louku k potoku. Tyto příběhy jsou hodně inspirativní a tak nějak bych si představoval to, že prožiji svůj život a předám své střípky ze života dále.
V dnešní době si příliš nevážíme toho co máme a chceme stále více i když méně je někdy více.
Stejně tak, jako valíme oči nad vyprávěním našich starců, oni valí oči, když jim vyprávíme o počítačích, internetu a moderní komunikaci. My si těžko představujeme, že by jsme si večer zapálili svíčku, u které by se sešla celá rodina a povídala si otevřeně o tom, co jsme dělali a prožili, oni si těžko představují to, že si sedneme k počítači, zapneme internet a aniž by jsme se s někým znali osobně, svěřujeme si své zážitky, tajemství a přání. Dnešní doba je zdegenerovaná, postižená moderními technologiemi a zcela převrácená naruby. Dřív, než po ránu řekneme své milované, dobré ráno miláčku/ synu/ dcero, vezmeme do ruky telefon a rychle prolétneme internet a Facebook, abychom zjistili, kdo, co, kde dělal. Přes den jdeme do práce, přijdeme unavení, žena nás chce obejmout a dítě si chce hrát, řekneme, že jsme unavení a poprosíme o trošku klidu. Dítěti dáme do ruky tablet nebo mu zapneme televizi, protože chceme svůj klid a prostor pro průzkum Facebooku kde opět zjišťujeme, kdo, co, kde dělal. Dozvíme se, že sousedka nadělala milion chlebíčků k večeři, kamarádka byla na obědě a z fotografie přesně víme co si dala dobrého a s kým tam byla, kamarád byl včera na koncertě, holka od vedle ukázala prsa nebo zapózovala ve spodním prádle, ale vlastně nevíme co dělala naše drahá polovička, dítě nebo babička celý den. Je smutné, že se zajímáme více o druhé, než o naši vlastní krev.
Zajeďte si společně na výlet do lesa k vodě či do nějakého zábavného centra a až se vrátíte, udělejte si večeři a vyprávějte si o tom, co se Vám tam nejvíc líbilo, zaujalo, jak jste se cítili a o nových plánech na další den nebo příští víkend. Lehněte si do postele, promítněte si zažité věci a myslete na to, co Vám celý den dal a jak Vás naplnil. Uložte si do mozku vzpomínky do složky RODINA – ZÁŽITKY, až ji za pár dnů nebo let otevřete, budete žasnout, jaký jste měli krásný život. Až Vaši tvář zaplní vrásky, svalstvo ochabne, kosti změknou a děti odrostou, bude to to jediné, co Vás bude držet při životě a jistě Vám udělá radost, když za Vámi přijde někdo z rodiny a budete mu moct povyprávět střípky ze svého života.
Nikdo tu nebude věčně, važte si kouzla okamžiku a přítomnosti blízkých, milujte se a pijte život plnými doušky.
Skutečná Láska je duševní souznění jednoho s druhým, ale nezapomeňte, že LÁSKU i RODINU si musíte hýčkat a věnovat jí svůj čas i energii.