Devátý díl výjimečné kompilační řady patří lásce a jiným peripetiím
Znáte pranostiku „v lednu za pec si sednu“? A co si ji aktualizovat na „v lednu rozezvučím reprobednu“? Jeden z nejstudenějších měsíců totiž již devátým rokem skýtá možnost (znovu)objevovat klenoty tuzemského rocku prostřednictvím kompilační řady dvojalb z produkce Supraphonu. Tzv. „Line“ edice se po loňské exkurzi do světa řízné
muziky Hard Rock Line 1970–1985 nyní rozrůstá o příspěvek složený z téměř čtyř desítek písní pro změnu volnějších temp a procítěných, často důležitých textů. Právě tak by se dala ve zkratce shrnout novinka Soft Rock Line 1969–1989, o níž leccos napoví také doprovodný video teaser, který je ke zhlédnutí zde:
„Mezi muzikanty se traduje, že napsat pomalou hitovku je přece jen o něco snazší než složit úspěšnou rychlou pecku. Pro vnímání obvykle procítěně zpívaného textu je tu potřebně větší prostor. A pokud jde o vydařené dílko o třech či čtyřech základních akordech, pak je to vhodná předloha k zlidovění v podání tancovačkových kapel. Ale také šance pro ryze amatérské sentimentální šálení dívek pomocí šesti strun – třeba taková dlouho nespící ovečka by mohla vyprávět. Což ovšem ve výsledku rozhodně neznamená, že stvořit baladu s výdrží několika dekád není opravdový kumšt,“ glosuje editor a producent Supraphonu Karel Deniš v bookletu devátého pokračování úspěšné kompilační řady, jejíž všechny díly najdete na speciální podstránce Supraphonline.cz.
Jak už název novinky naznačuje, nenalezneme na ní jen čistý rock. Pro vybraných 37 písní se spíše a lépe hodí označení „žánrově smířlivé“, když jsou tu vedle sebe na stopáži 150 minut srovnány melodické bigbítové ozvěny, různě hardrockové pokusy druhé půle sedmdesátek, propojení s folkem či blues, moderní synth nástroje, intenzivně zpívající dámy Věra Špinarová a Jana Kratochvílová i luxusní muzika sklonku osmdesátek.
Pestrost vybraných skladeb, jež můžeme zahrnout do škatulky balady (nebo také ploužáky, cajdáky či dojáky, budeme-li „lidoví“), však nespočívá jen v poměrně širokém žánrovém rozptylu. Najdeme tu takové, které překročily čistě umělecké poslání se znamením doby, různě skrytého odporu vůči hudební cenzuře. Jiné jsou důležitým odkazem už slavných kapel. Další, jako třeba Bláznova ukolébavka (B-Side) nebo Zahrada ticha (Projektil), jsou pak sice možná ojedinělými průniky jejich autorů na nejvyšší příčky „první ligy“, ale také nepopiratelnými fenomény začátku sedmdesátých, resp. osmdesátých let.
Nepopiratelným fenoménem jsou pak ale samozřejmě i zde zastoupení muži se zaslouženou pověstí předních českých rockových baladýrů. Zvolená témata, spoluautorské podíly a zpívání Vladimíra Mišíka, Petra Nováka, Jiřího Schelingera, Oldřicha Říhy, Petra Jandy, Leška Semelky, Luboše Pospíšila nebo Michala Prokopa jsou značně odlišné, počet jejich zápisů v kategorii nezapomenutelných písní je však mimořádný.
Co je ale jistě ještě neobyčejnější, je množství kolektivních i individuálních vzpomínek, jež jsou s tou kterou písní z tracklistu Soft Rock Line 1969–1989 spjaté. Je nepochybné, že mnoho těch songů provázelo naše dospívání u gramofonů či magneťáků, na koncertech a diskotékách, ale i v momentech zcela intimních. Proč si je tedy znovu
nepřipomenout nebo (v případě mladších generací) nově neobjevit? Doba i kulisy se možná mění, ale síla i prožitek zůstávají…