V pátek 3. února se v pražském divadle Viola od 20.00 představila za doprovodu Mária Biháriho a Roberta Tamchyny Bára Hrzánová. Ta si zavzpomínala na Zuzanu Navarovou, ale i na své dětství a okamžiky v jejím životě.
I když bylo původně na programu představení Šunen Romale / Poslyšte Romové. Kvůli zdravotní indispozici Jany Bouškové nastala změna, ale pořadatel nechtěl celý večer zrušit a připravit tak diváky o příjemný večer. Místo toho byl na programu pořad: Bára Hrzánová vypráví, čte a zpívá. Hudební doprovod jí dělal Mário, který svým jedinečným hlasem zahrál pár písniček z Romské kultury.
Bára vzpomínala na své dětství, které rozhodně nebylo klasické jako u ostatních dětí, ale i na herecké začátky a zlomové okamžiky v její kariéře. Vše podávala s humorem, a proto se vytvořila krásná atmosféra ve formě vyprávění a naslouchání publika. Nejvíce vzpomínek patřilo její kamarádce a dalo by se říci, že i poradkyni v životě Zuzaně Navarové. Ta její život dosti ovlivnila, ale jen v dobrém.
Bylo to vyprávění plné historek z divadelní scény, dětských radostí, ale i křivdy. Bára byla jedna z těch, co na srdci, to na jazyku. Což jí v jisté části života přineslo i komplikace. To bylo odbočení na nepříjemnosti z pozůstatku minulého režimu, ale sama aktérka nechtěla zatěžovat a kazit večer.
Tak si diváci mohli užít dvě peprné historky z dochovalé Romské literatury. Řeknu Vám, o jejím dochování by se taky dala sepsat historka.
Vše se blížilo do svého konce, ale divákům neunikla pozornost harmoniky, která ležela vedle Mária. Ten se z toho nevykroutil, vzal nástroj a spustil. Útulný prostor pražského divadla na Národní třídě dodal všemu takovou tu klidnou atmosféru, kdy si prostě sednete se sklenkou a relaxujete.
Jsem vděčný za tento kulturní zážitek a jistě divadlo v brzké době opět navštívím. Vám doporučuji udělat to samé, pokud chcete na chvilku vypadnout z ruchu velkoměsta.