Zpěvák a skladatel Petr Bende přichází po pěti letech s novým albem.
Nespěchal s ním, a je to znát. Písničky se poslouchají jedním dechem a
ocení je příznivci mnoha hudebních žánrů. I v tom je kouzlo umění
Petra Bende.
Album se jmenuje Restart. V tom názvu je cítit návrat ke kořenům. Nebo
je ten váš restart ještě v něčem jiném?
Za pět let od mojí poslední desky se toho hodně změnilo a hodně nového
stalo…. S kapelou jsme odehráli stovky koncertů a taky jsem založil
svoji agenturu. Jdu si tedy nezávislou cestou, která mě baví a
inspiruje, a můžu si svoje věci plánovat sám. Mám nového producenta a
nové hudební vydavatelství. K tomu všemu je tu taky moje rodina a
děti. Nové album je vyústěním toho všeho a jakýmsi novým startem.
Proto ten Restart v názvu.
Jak velké máte děti a projevuje se u nich hudební cítění?
Menšímu synovi je pět a tomu staršímu sedm. Co se týče jejich
hudebního cítění, nechávám to přirozeně běžet – co život přinese, to
se uvidí. Hrajeme si spolu na koncerty. Kluci mají svoje bubenické
sady a některé melodie z nového alba mě napadly při našem společném
jamování. Kluci tak byli prvními posluchači spousty mých písniček. A
navíc: deska vyšla 4. listopadu, v den, kdy Maxíkovi bylo pět.
Mimochodem – vy jste dostal svoji první bicí soupravu pávě když vám
bylo pět. To Max ji tedy měl dříve…
Měl, on už do bicích mlátí od tří let.
V jedné z písniček vaší nové desky zpíváte: všechny ty roky se mnou
nehly. Je to u vás v reálu za tu dobu a se vším, co jste prožil a
dokázal, vůbec možné?
V té písničce chceme říct, že člověk zůstává na místě, kde má být.
Jinak toho kolem mě za těch dvacet let bylo samozřejmě hodně, prožil
jsem vzestupy a pády…. Všechno ale bylo ku prospěchu…. Pamatuji si na
roky, kdy jsem neměl na novou kytaru ani na struny, ale v té době jsme
zase s kapelou hodně zkoušeli, a tak se připravovala a formovala nová
etapa naší práce. Moje kapela pod názvem Petr Bende Band funguje už od
roku 1996.
Proč vám příprava nové desky trvala pět let?
Nejsem tlačen žádným termínem, nechávám věcem volný průchod a volné
pole působnosti. No a deska se pak sama přihlásí. Bylo to tak vždycky
– druhé album jsem vydával po roce od toho prvního, další po čtyřech
letech. Takže pětileté čekání na tohle album mi ani dlouhé
nepřipadalo. Uteklo to jak střela, hodně jsme s kapelou koncertovali,
každý rok velké vánoční turné a vydal jsem tři CD a DVD živých
koncertů, které jsou pro mě zásadní. A mezitím jsem si připravoval
autorské písničky na nové album. Bylo jich čtyřicet, z nich jsem do
vrcholné fáze zpracoval pětadvacet. A z nich jsme jich s producentem
Daliborem Cidlinským na desku vybrali dvanáct. Tak, aby se hodily
tematicky, tempově a aby byly, pokud možno, nové. Například titulní
Restart původně na desce ani být neměl. Tuhle píseň jsem složil mezi
posledními.
Zmínil jste Dalibora Cidlinského, který stojí za Restartem jako producent…
To je pro mě důležitá osoba. Jako producent může desku určitým směrem
nasměrovat, pomoct jí zvukově, může přinést nové aranže. Dalibor je
navíc skvělý muzikant. Pro mě je důležité, aby producent alba byl
člověk, kterého znám a se kterým se nemusím teprve oťukávat. Jak se
vracím k těm základům, muzice a textům, tak se vlastně vracím i k
Daliborovi. Známe se od devadesátých let, kdy hrál na banjo se svým
tátou v kapele Duo Cis. Poprvé jsem ho viděl na festivalu Slávka
Janouška na hradě Svojanov, a zaujalo mě, jak ohromně je talentovaný.
Jsme v podobném věku, máme podobně staré děti a taky podobné názory na
muziku a na zvuk. Vyústění tohoto všeho v producentskou spolupráci tak
bylo naprosto logické a přirozené.
Pod většinou textů Restartu je podepsán Tomáš Roreček. I on je pro vás
jistě důležitým spolupracovníkem.
S Tomášem jsme se potkali v roce 2008. Přišel za mnou po jednom z
našich koncertů v pražském Lucerna Music Baru a nabídl mi spolupráci
na otextování mé hudby. Dneska jsme výborní kamarádi a myslím si, že
je to na našich věcech znát. Spolupracujeme různými způsoby. Buď mi
Tomáš pošle texty a já na ně skládám muziku, nebo jeho slova dotvářím,
anebo z několika jeho námětů seskládám dohromady text tak, aby dával
příběh a pocit, který z toho chci dostat. Přitom spolu sedáváme
doslova nad každým řádkem, nad každým slovem. Jsme na sebe hodně
napojení.
Takže v současnosti nemáte ambici, aby na desce bylo víc písní, kde
byste byl jako textař uveden jen vy sám?
Na desce mám sto procent hudby a dva texty a jeden text dodal ještě
básník Tomáš Tajchner. Je pravda, že dřív jsem textoval víc. Když
skládám, běží mi v hlavě současně muzika i slova. Teď mám ale složeno
spíš hodně muziky, a když zaznamenám jenom hudbu, k textu už se
nevracím. Už se nedokážu nakopnout a zpětně k tomu napsat nějaký
příběh. Tady pak nastupuje spolupráce s Tomášem, který je zase rád za
nějaké vodítko. Navíc, přiznám se, nacházím v Tomášových textech i
svoje životní příběhy, které bych se možná sám za sebe napsat
ostýchal. Jsou ale reálné, mohlo se to stát každému z nás, a já se tak
vlastně můžu za Tomáše i tak trochu schovat.
Představíte muzikanty, se kterými jste Restart nahrál?
Minulou desku jsem točil převážně se svojí kapelou, u Restartu jsem
zvolil jinou cestu. Šel jsem ke kořenům, tak, aby každá píseň držela
samostatně jenom s kytarou nebo pianem a zpěvem. Tak jsem je i
skládal. Je to pro mě návrat k podstatě, k tomu, že písnička je
schopná obstát sama o sobě a může si ji zazpívat kdokoliv. Že
nepotřebuje žádné velkolepé aranže. Šel jsem k jádru věci a tomu jsme
podřídili i kapelu. Základem je hlas a kytara. S Daliborem Cidlinským
tvoříme základ, akustiky, programingy, piana. Kytary, mandoly,
mandolíny, steel kytary a elektriky vůbec hraje Pepa Štěpánek, který
působí mimo jiné s Radůzou. Basu nahrál Honza Cidlinský, a bicí
bubeník z mojí kapely Pavel Bříza. Na desce jsou i dva hosté –
violoncellista Štěpán Švestka a cimbalista Michal Grombiřík. Podařil
se nám současný moderní sound, který má energii i vzdušnost.
Kolik vašich kytar na desce zní?
Poměrně hodně. Do studia jsem jich přivezl asi patnáct, Dalibor
Cidlinský se na mě díval jako na šílence. Je pravda, že jsem sběratel
kytar. Nevyhledávám ale zajímavé kousky odněkud zvenčí, nechávám si
ty, které se mnou jdou celý život. Žádnou kytaru jsem neprodal, ani tu
první, na kterou jsem si tenkrát ještě jako student vydělával brigádou
v truhlářství. Mimochodem – i tu jsem měl ve studiu, dokonce jsem na
ní skládal některé věci. S každou ze svých kytar mám spojenou
konkrétní píseň, kterou jsem na ni psal.
Ve studiu pak volíte kytary podle zvuku, tedy vezmete tu, která se do
písně líp hodí?
Přesně tak. Úplně všechny moje kytary nakonec na desce nezní, ale je
jich hodně. Od nových kytar Furch, až po klasiku značky Martin. Pro mě
je to tak trošku cesta životem. Na albu hraju mimo jiné i na kytaru,
kterou jsem oprášil po dlouhé době. Osm let mi stála v koutě s
rezavými strunami. Vyčistil jsem ji, dal nové struny a většinu
demosnímků z té původní pětadvacítky jsem nahrál právě s ní.
Dnes je v módě nahrávat ve studiu najednou, celá kapela. Vy jste na to
ale šli jinak.
Ano, tentokrát jsme nástroje nahrávali zvlášť. Vycházeli jsme z
akustiky a zpěvu, to byl základ každé písničky. Podle atmosféry se pak
dohrával ten zbytek. Tím se docílilo úžasné čistoty a vzdušnosti
nahrávky. Kdybychom nahrávali všichni dohromady, měla by výsledná
nahrávka jiného ducha, taky zajímavého, ale to už jsem si vyzkoušel na
minulém albu. Teď jsme to pojali jiným způsobem – k základům jsme
dohrávali jenom to, co bylo potřebné. Nic víc, a proto to tak šlape.
Pomalu už se chystáte na jubilejní dvacáté vánoční turné. Čím bude výjimečné?
Hrozně to letí. Vždycky rád vzpomínám na rok 1996 a můj první koncert
v rodné Zbraslavi u Brna. Přišlo tam tehdy náramných třiadvacet
platících diváků! Spolu se členy rodin kluků z kapely tam mohla být
tak stovka posluchačů… Postupně proběhlo devatenáct ročníků vánočních
turné, každé úplně jiné a každé s jinými hosty. Několik let jsme
jezdili s kapelou a cimbálkou, nebo jeden rok s velkým Cimbál BIG
Bandem. Letos jedeme devatenáct akustických koncertů. Moji kapelu
doplní netradiční Shadow Quartet v obsazení housle, violoncello,
harmonika, kontrabas. Bude to vzdušné, jako nová deska. Netradiční
vizuál doplní desetimetrová led stěna a na ní až filmové obrazy. A k
tomu zase noví hosté a na střídačku v takřka každém městě jiný pěvecký
sbor. Chci propojit dění na pódiu s publikem. A další návrat: naše
koncerty zpestří folková legenda a skvělý kamarád Jarda Samson Lenk.
Toho jsem poprvé viděl, když jsem začínal na folkové Portě. A
mimochodem – příští rok tam budu zase hrát.
Zastavíte se i ve Zbraslavi u Brna?
Jasně, tradičně. Na tohle místo nikdy nezapomínám. Letos tam naše
vánoční turné 21. prosince završíme. Chci zavírat doma, tam, kde jsme
všechno začali.