Pondělí, 22 července
Shadow

Olga Malířová Špátová natočila dokument o Petru Jandovi s názvem Django

Spread the love

Před třemi lety ji oslovili přátelé Petra Jandy, aby o něm natočila film, který vznikne v roce jeho osmdesátin a zároveň šedesátin legendární skupiny Olympic. A protože od dětství hrála písničky Olympicu na kytaru u táboráků na skautském táboře a znala je nazpaměť, nebylo o čem přemýšlet. „Filmařsky i lidsky mě potěšilo, že bych se mohla věnovat příběhu o lásce k hudbě, o posedlosti a zápalu, o přátelství a lásce,“ svěřila se režisérka Olga Malířová Špátová, která průběžně rok a půl společně s manželem, kameramanem Janem Malířem, trávila čas s Petrem Jandou a zaznamenávala jeho život.


Dlouho a důkladně se také probírala archivními materiály, zjišťovala, jak se hudba kapely Olympic vyvíjela, jak se s každým členem jejich muzika proměňovala. „Archivy České televize nebo Krátkého filmu ukázaly i období, kdy kvalita repertoáru upadala, ale pak zase nabrala na síle,“ vysvětlila režisérka s tím, že hudba je hlavním vyjadřovacím prostředkem ve filmu. „Příběh filmu vyprávím prostřednictvím Petrových písní. On sám říká, že často skládal písně,
když mu v životě o něco důležitého šlo. Ve filmu se jeho písněmi vyjadřuju k dramatickým událostem a zvratům v jeho životě,“ dodala Olga Malířová Špátová.


V dokumentu vystupují Petr Janda a jeho žena Alice, jeho přátelé, bývalí i současní muzikanti kapely Olympic. A všichni jsou velmi autentičtí a otevření. „Když jsme přišli na natáčení, občas se stalo, že nám Petr otevřel v teplácích, nic nezkrášloval. Neříkal, co smím a nesmím natáčet. O všem s ním bylo možné mluvit, vyšel vstříc každému nápadu, který jsem si vymyslela. Pak se jen smál, jak náročná jsem, že to nečekal. Ale vždycky dodal, že je za takový
přístup rád. Jeho upřímnost a otevřenost po celý jeho život je asi někdy bolavá, ale pro pravdivost filmu je vzácně přínosná,“ okomentovala režisérka.


„Jen starší dcera zrovna prožívala pubertu a nechtěla spolupracovat vůbec. To mě moc mrzí, jinak šlo vše hladce,“ potvrdil Janda, který odkládal natočení jen jediné scény na hřbitově u hrobu syna Péti. „Natáčeli jsme tam nakonec patnáct minut a všem nám bylo těžko. Jsem za to Petrovi moc vděčná, že nás vzal na pro něj tak citlivé místo, kam často chodí sám,“ svěřila se Špátová s tím, že se muzikant musel v životě poprat se spoustou ztrát. „Petr pochoval svoji
první ženu, své nejbližší přátele, a svého syna – stalo se mu to nejhorší, co může člověk zažít.
Pokaždé ale dokázal vstát a jít dál. Jeho lékem byla hudba. Ve svých osmdesáti letech stále
skládá, obklopuje se mladými lidmi, zkouší nové věci, jako muzikant na sobě pracuje a vyvíjí
se. Na koncertě hraje kromě slavných hitů i své skladby z posledního alba. Žije činorodým
životem,“ dodala.


Natáčení si ale Petr Janda podle svých užíval. „Některé momenty jsem si fakt užil. Setkal jsem se po letech s některými spoluhráči a spoustu věcí jsem si uvědomil a dal do souvislostí,“ dodal muzikant.


Olga Malířová Špátová strávila ve střižně se střihačkou Šárkou Sklenářovou s pauzami tři čtvrtě roku, kdy se probíraly téměř čtyřiceti hodinami materiálu. „A to nepočítám tři velké letní koncerty, které jsme natočili se čtyřmi kameramany,“ dodala. Film je nyní hotov a do kin dorazí 2. května, v den Jandových 82. narozenin. Distributorem je společnost Bioscop.

Synopse:
Frontman skupiny Olympic Petr Janda, zpěvák, skladatel a kytarista, jedna z největších legend v historii české populární hudby, oslavil v květnu 2022 osmdesáté narozeniny a koncem téhož roku šedesáté výročí kapely Olympic. V rámci dvojitého jubilea vznikl celovečerní dokumentární film o mimořádném muzikantovi a otci čtyř dcer.
Režisérka Olga Malířová Špátová vytvořila poutavý příběh o lásce k hudbě, o posedlosti a zápalu, o skládání a hraní. O krásách a trápení, které přináší tvorba a muzikantský život. O bolestech ze ztrát svých milovaných a blízkých přátel. O pochybeních a slabostech v době normalizace, jež házela bigbeatové hudbě a kultuře klacky pod nohy. Film o lásce a přátelství. O otcovství, které je pro něj dnes tím hlavním smyslem života. A proč Django? Tuto přezdívku dostal Petr Janda při koncertování ve Francii v roce 1968. Francouzi jeho jméno komolili a oslovovali ho Žambon, což je šunka, Žanda nebo Žamon. Až mu bubeník Jan Antonín Pacák začal říkat Django podle slavného francouzského jazzového
kytaristy jménem Jean „Django“ Reinhardt, který je Petrovým velkým vzorem.