Supraphonská série LP reedic alb Jiřího Schelingera a Františka Ringo Čecha pokračuje v roce 2024 nahrávkou, která sice oficiálně nemá jméno, ale její důležitost pro kariéru ikonického zpěváka je zásadní. V podstatě se jedná o kompilaci songů z let 1974 až 1976, mapující Schelingerův vývoj od popíkové hvězdy k (hard)rockovému fenoménu. Dvanáctka skladeb, pro niž se mezi fanoušky vžilo díky titulní fotografii Otto Dlaboly pojmenování Ovoce z naší zahrádky, tak platí za pomyslný start „Schelingerovy zlaté éry“ a výchozí bod k dalším, v předchozích letech na LP reedovaným, dnes již naprosto legendárním albům Hrrr na ně(1977)a …nám se líbí…(1979).
„Toto třetí LP, vydané na podzim 1976, nebylo však Čechem a Schelingerem koncipováno jako ucelené album, neboť ho sestavil redaktor Supraphonu Pavel Bartík převážně ze singlů, vydaných v letech 1974–1976. Přesto je stejně, nebo možná i více reprezentativní, než předchozí Nemám hlas jako zvon,“ píše v úvodu svého informativně i obsahově bohatého průvodního textu, jenž je součástí vnitřního sáčku právě vydané reedice, hudební publicista Miloš Latislav.
Kromě nezpochybnitelného přínosu tehdejších členů Skupiny Františka Ringo Čecha, jimiž byli kytarista Olda Říha (později Katapult) či Petr Michalík (následně založil Citron) nebo Stanislav „Klásek“ Kubeš a další, můžeme na Ovoci především sledovat a slyšet hudební i autorský vývoj dvou hlavních osobností celého projektu, tedy Jiřího Schelingera a F. R. Čecha.
První jmenovaný je zde podepsán hned pod pěti skladbami, z nichž se sluší vypíchnout zejména romantické Léto s tebou a „velmi metalickou“ věc Držte se módy jako já. Čech zde pak jako textař roste i dospívá a dokazuje, že kromě bubble-gumových legrácek dokáže humorně, ale už i o trochu vážněji tesat slova i náležitě hardrockově.
Když se ale ještě od pomalu probublávajícího hardrocku vrátíme do popových vod – ostatně jak už bylo naznačeno, široký žánrový rozptyl je pro tuto „ovocnou směs“ charakteristický – sluší se vypíchnout na pozdějších deskách už takřka nemyslitelné, a sice Schelingera v doprovodu velkých tanečních orchestrů. Příkladem za všechny budiž hit Švihák lázeňský Václava Zahradníka s Orchestrem Československé televize, k němuž Ringo říká: „Svěřil jsem se Zahradníkovi, že Schelingera nikdo nezná a pořadatelé mou kapelu s ním nechtějí. On na to: ‚hele, příští sobotu hrajeme estrádu v Karlových Varech, přímej přenos, já vám napíšu písničku‘. Stalo se, Švihák byl ve čtvrtek 1. dubna 1976 natočen ve studiu Břevnov (společně s písní Bohuslava Ondráčka Moudrý strýček Véna) a na playback proveden v sobotu v přímém přenosu z Karlových Varů. V pondělí už nám volali pořadatelé, že toho Schelingera chtějí.“
Ač je tedy Ovoce z naší zahrádky hudebním koktejlem vpravdě různobarevným, slovy Miloše Latislava:„Celkově vzato, deska je to veskrze pěkná.“ Přidejte k tomu letošní občerstvení zvuku masteringem z pásů i ze zachovalých diapozitivů zrekonstrouvaný obal a máte výborný přírůstek do sbírky i do supraphhonské schelingerovské série vkusně oražené „známkovým“ layoutem.