V pražském Kongresovém centru se 3. března uskutečnila slavnostní premiéra očekávaného muzikálu Rocky. Strhující příběh podle legendárního filmu Sylvestra Stalloneho o životní šanci a lásce. Premiéru si nenechali ujít některé české osobnosti, jako třeba Daniel Landa, David Gránský nebo Markéta Procházková. Režie české verze se ujal Christoph Drewitz.
Hlavní pozornost ovšem mířila na jeviště. Očekávání byla veliká a určitě to není lehký úkol přenést tak slavný film do muzikálové verze. Hned od začátku jsem byl rád, že se příběh drží předlohy. Jakožto veliký fanda Rockyho jsem srovnával rozdíly. Hlavní roli si střihl Jan Kříž a dal si záležet na každém provedení. Chvilku jsem si vážně myslel, že vidím Sylvestra Stalloneho. Řeč těla, výrazy, vše bylo přesné. Zde smekám. Prchavou a stydlivou Adrinu zase skvěle předvedla Hana Holišová, která tak nějak působí zamlkle, ale když došlo na zpěv, z tiché myšky se stal lev.
Děj na sebe správně navazoval a já se nemohl dočkat, až uvidím představitele Apolla, Luthera Simona, jak se porve s češtinou. Připravoval se nejspíš poctivě. Při běžném monologu mu rozumět bylo. U zpěvu to bylo trochu obtížně, ale chápu, že to není žádná sranda. Nicméně svou českou verzi zvládl. Opravdu působil dojmem, že právě dorazil z USA a hledá tu našeho vyzyvatele. K tomu mu na autentičnosti pomohla Zorka Hejdová, která si asi připadala jako ryba ve vodě, když si zahrála místní reportérku. Hodně jsem se pobavil u Romana Vojtka, jenž ztvárnil bručouna a povaleče Paulieho. Opilecké řečičky i agresivní chování mu sedlo.
Po krátké přestávce jsem, jako všichni v hledišti, čekal na závěrečný souboj v ringu. Ale přece tu nemohl chybět song ,,Eye Of The Tiger´´ a Rockyho trénování. Jen tedy do role trenéra Mickeyho mi moc neseděl Milan Šteindler. Hold bych tam radši viděl starého, ale drsného dědečka. Že se děj žene do závěru napověděl legendární běh po schodech. Každý už tušil, co se bude dít. Ale kde bude ring? Kam naženou diváky? Od začátku jsem nad tím přemýšlel. Teď teprve začala pravá show. Ring se přesunul do prvních řad a VIP hosti zaujali role diváků na tribuně. Atmosféra byla úžasná, jako by šlo o skutečný souboj. Chvilku jsem si myslel, že jsem někde v aréně.
Diváci v sále ve stoje fandili a povzbuzovali. Nastal závěrečný gong a bylo po všem. Oba zápasníci byli vyčerpáni a odměnou jim byl obrovský potlesk a úcta při závěrečné děkovačce. Všichni mohli být spokojeni. Choreografie, texty, hudba, vše sedlo správně do sebe. Udělat z tak kultovního filmu muzikál se vyplatilo a jsem rád, že jsem mohl být u toho.
