Ve čtvrtek 2. 4. 2026 proběhne v divadle DISK premiéra proslulé hry Petera Weisse Marat/Sade: Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade. Drama o křehké touze po svobodě nejen za mřížemi blázince v režii studentky režie Nely Kleinert je zároveň první inscenací nastupujícího absolventského ročníku Katedry činoherního divadla na DAMU.
Marat/Sade, drama zasazené do rozkolísaného období těsně po konci Velké francouzské revoluce, vzniká v ovzduší nadějeplných, bojovných a vzdorovitých 60. let 20. století, a podle režisérky Nely Kleinert v mnohém reflektuje i otázky současného světa: „Téma revoluce, které se v tomto textu řeší, je pro mě jako pro Slovenku, v jejíž domovské zemi stoupá cenzura, nepokoje a rozdělení společnosti, v zemi, ve které na nejvyšších postech sedí hloupost, amaterismus a nenávist ke
kultuře s každým dnem stále více aktuální. Hra je navíc nadčasová, protože se revoluční tendence opakují cyklicky a vždy má smysl ptát se, jakým způsobem tu revoluci dělat, jestli vůbec, koho všechno požere, kolik toho lehne popelem a jaká je cena obětí, které přinese.“
Neméně důležitým bylo současně téma psychického zdraví. Při přípravě inscenace i jejím zkoušení byl proto tvůrčí tým společně s herci v kontaktu s psychiatrem MUDr. Janem Pfeifferem,a také s peer konzultanty Psychiatrické nemocnici Bohnice, se kterými problematiku psychiatrických zařízení, duševních onemocnění a jejich zobrazení konzultovali.
Klíčovým principem scénografie bylo vyvolat v divácích pocit nebezpečí a zároveň podtrhnout nevšední charakter celého divadelního zážitku. Minimalistické výpravě dominuje kovové oplocení, důsledně oddělující prostor jeviště a hlediště. „Důležitá pro nás byla zejména antiiluzivnost prostoru a jeho zabezpečení. U kostýmů pacientů jsme vycházeli z provizornosti „darovaného oblečení“ a u postav smetánky, ředitele a dozorců pak ze soudobější až pseudo-futuristické stylizace,“ dodává
autor výpravy Josef Čihák.
Provázanost herecké akce s metodou live cinema se pak stala určujícím prvkem celé inscenace. Tato volba vychází ze skutečnosti, že kamerové záznamy jsou v dnešní době nejpoužívanějším prostředkem ústavní kontroly, zamezující pocitu sebemenšího soukromí, svobody a nezávislosti. Kamera zde zprostředkovává detailní vhled do jednotlivých lidských duší, dopomáhá k realističtějšímu zobrazení páchaného násilí a následuje také dění odehrávající se mimo prostory divadla DISK.