Čtvrtek, 21 května
Shadow

Vážila 120 kilo, styděla se i fotit. Dnes je Kristína o 40 kilo lehčí a znovu miluje život

Spread the love

Únava, bolesti, zadýchávání i stud za vlastní tělo. Kristína Vébrová si prošla obdobím, kdy jí obezita brala zdraví, energii i radost z běžného života. Zlom přišel ve chvíli, kdy se rozhodla vyhledat odbornou pomoc. Díky operaci žaludku, změně návyků a velké dávce odhodlání dnes říká, že nezískala jen štíhlejší postavu, ale hlavně nový vztah k sobě samé.


Ještě před pár lety byl její život plný únavy, zdravotních komplikací a tichého smiřování se s realitou, která ji postupně omezovala. „Byla jsem zpomalená, bolely mě klouby, zadýchávala jsem se. A hlavně jsem se styděla,“ vzpomíná Kristína Vébrová, jedenačtyřicetiletá maminka dvou synů.


Hormony a sedavé zaměstnání

Potíže s váhou ji začaly výrazněji trápit po roce 2017, kdy poznala svého současného manžela. Kombinace sedavého zaměstnání, hormonální antikoncepce a lásky k jídlu postupně vedla k nárůstu váhy. „Ze zdravých 80 kilo jsem se dostala téměř na stovku,“ popisuje.


Motivace ke zdravějšímu životnímu stylu přišla s touhou po dítěti. Díky úpravě jídelníčku a pohybu se jí podařilo zhubnout a v roce 2018 otěhotněla. Radost z narození syna však doprovázela těhotenská cukrovka, která po porodu nezmizela úplně.


Další roky, ovlivněné i pandemií covidu, znamenaly návrat ke starým návykům. „Ani jsem si nevšimla, jak jsem přibrala na 120 kilo. Na mou výšku 168 cm to bylo opravdu hodně,“ uvědomuje si.


S rostoucí váhou přicházely i zdravotní komplikace, bolesti, únava, zhoršená psychika i partnerský život. Kristína se snažila situaci řešit. Cvičila, držela diety, ale bez dlouhodobého efektu. Nakonec se obrátila na odborníky a absolvovala vyšetření v Centru léčby obezity v SurGal Clinic. Výsledky byly alarmující: obezita třetího stupně, žlučníkové kameny,
ztučnělá játra a vysoké riziko rozvoje cukrovky.


Operace jako nový začátek, ne zkratka

Na začátku roku 2024 podstoupila operaci žaludku pod vedením primáře Tomáše Paseky. „Obezita je epidemie 21. století a je spojena s vysokým rizikem přidružených smrtelných onemocnění. V metabolické chirurgii nejde o estetiku, ale reálně o záchranu života,“ vysvětluje lékař, podle nějž je jenom v Česku až 900 tisíc kandidátů na metabolickou
operaci (pozn.: dříve se označovala také jako bariatrická).


Centrum léčby obezity v SurGal Clinic patří mezi pracoviště s dlouhodobými zkušenostmi. Od roku 2015 zde odoperovali více než tisíc pacientů. Klinika poskytuje komplexní péči, která zahrnuje nejen samotný zákrok, ale i důkladnou přípravu a dlouhodobé vedení po operaci.


„Operace je nástroj. Pokud ji nepodpoříte změnou životního stylu, nefunguje,“ potvrzuje Kristína vlastní zkušeností. Je určena těm, u nichž selhaly konzervativní metody. Často jde o lidi ve věku 20 až 45 let s projevy metabolického syndromu, jako jsou cukrovka, vysoký cholesterol nebo vysoký krevní tlak.


Klinika navíc rozšiřuje své služby o moderní operační metody, například mini-gastrický bypass (OAGB), který je šetrnější a technicky jednodušší. Díky využití robotické chirurgie jsou zákroky přesnější a rekonvalescence rychlejší.

Výsledky, které mění život
Dva roky po operaci je Kristínin život k nepoznání. „Jsem o více než 40 kilo tuku lehčí, přibrala jsem svaly a pravidelně cvičím. Dva roky jsem si vážila každou porci, zapisovala jídlo a učila se naslouchat svému tělu,“ říká. Zásadní je ale zdravotní posun: prediabetes zmizel, játra se vrátila do normálu a celková kondice se výrazně zlepšila.


Důležitou součástí úspěchu je také prostředí a podpora rodiny, odborníků i komunity lidí s podobným osudem. Právě na to reaguje i SurGal Clinic založením Bari klubu, podpůrné skupiny pro pacienty před i po operaci. Pacienti mohou sdílet zkušenosti a kontakty s lidmi, kteří si prošli stejnou cestou, což výrazně pomáhá udržet motivaci a dlouhodobé
výsledky.


Nový vztah k sobě i k životu

Dnes Kristína žije aktivně. Sport, výlety i běžné každodenní činnosti už nejsou překážkou, ale radostí. „Výlety jsou výzva, ne problém. Jídlo je požitek, ne závislost.“ Změnila se i její psychika a sebevědomí. „Dřív jsem se vyhýbala focení. Dnes si svou cestu dokumentuji a jsem konečně součástí rodinných vzpomínek.“