V Zoo Praha se vylíhla mláďata kriticky ohrožené orlicie bornejské. Díky nové inkubační technice nemuseli chovatelé malé želvy vykutávat z vajec. Tito sladkovodní obři mají totiž mimořádně tvrdou skořápku. Spolu s vnitrodruhovou agresivitou jde o hlavní dva důvody, proč od jejich chovu upustila celá řada evropských institucí. Pražský tým kurátora Petra Velenského se však nevzdal a odměnou je vůbec poprvé pět samostatně vylíhnutých mláďat. Malé orlicie lze bez nadsázky považovat za dosavadní „mláďata roku“ pražské zoologické zahrady.
„Po téměř čtvrt století dlouhém snažení jsme konečně rozlouskli záhadu extrémně silné vaječné skořápky orlicií bornejských. Vajíčka jsme umístili do směsi
vermikulitu a rašeliny. Rašelina sehrála klíčovou roli, když svou kyselostí nahlodávala skořápku po celou dobu stodenní inkubace. Substrát jsme navíc
hojně prolévali, aby se kyselý výluh dostával do kontaktu s vejci,“ říká kurátor plazů Zoo Praha Petr Velenský. Orlicie podle něj kladou snůšku do pralesního
podkladu, který je velmi kyselý, až agresivní. „Masivní skořápka mládě chrání, ale když se vejce vyvíjí ve sterilním prostředí, zůstane právě tak silná, že ji želvička
neprorazí.“
O způsobu života orlicií bornejských ve volné přírodě se toho dodnes ví velmi málo. Žijí skrytě v Malajsii a Indonésii. Zdržují se v hlubokých jezerech a řekách
primárních pralesů. Kvůli jejich ničení, lovu pro maso i sběru vajec se populace orlicií za poslední tři generace zmenšily až o 80 procent.
První jedince orlicií bornejských získala Zoo Praha díky zabavené zásilce 10 000 želv v Hongkongu v roce 2001, která mířila na asijské potravinové trhy. Z pěti
druhů želv, které tehdy z konfiskátu do Prahy dorazily, šlo o nejtajemnější, nejobtížněji chovatelnou a současně nejmohutnější želvu.
„Orlicie bornejské byly největším oříškem. Želvy byly frustrované, potlučené, s neoperovatelnými háky v krku a my jsme neměli žádné potřebné podklady k jejich chovu. Vzájemná agresivita se potvrdila záhy, jednomu samci jsme pro bleskurychlý útok na připuštěnou samici říkali Vrahoun. Nutno dodat, že samici
jsme zachránili,“ vypráví Velenský s tím, že chov přinesl řadu vědeckých poznatků. Novým zjištěním byla dále třeba výrazná pohlavní dvojtvárnost, tedy už oku patrný
rozdíl mezi samicí a samcem. Zatímco samice zůstávaly v dospělosti na šesti až osmi kilogramech váhy, samci narostli až ke třiceti kilogramům. Chovatelé
upřesnili i potravní preference tohoto druhu, o nichž se vědělo jen velmi málo.
V průběhu let se zhoršila situace pro orlicie jak v přírodě, tak v lidské péči. Vlivem již jmenovaných rizik byla orlicie v roce 2018 přeřazena z kategorie ohrožený
do kategorie kriticky ohrožený na Červeném seznamu IUCN. Ve stejné době stále více zoologických zahrad rušilo chov těchto gigantických plazů pro jeho náročnost.
Orlicie bornejské tak rychle ubývaly ve své domovině i v evropských chovech.
„Kdo, když ne my? Toto jsem si při chovu orlicií pomyslel dvakrát. Poprvé v roce 2002, když mi bylo řečeno, že tyto vrtošivé želví obry prakticky nelze chovat.
Podruhé na konci minulého desetiletí, když nebylo jisté, zdali se tento druh vůbec v evropských zoo udrží. V obou případech se naše úsilí vyplatilo,“ dodává
Velenský.
Dnes Zoo Praha koordinuje pro orlicie bornejské Evropský chovný program (EEP) v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Letos vylíhnuté
malé želvy jsou umístěny v klidném zázemí Zoo Praha. Dospělé jedince lze spatřit ve vodním příkopu v prvním patře pavilonu Indonéská džungle.
