Publikace Kopneš do plechovky a dva dny se tančí si dala za cíl podrobně zmapovat sto let historie Roxy. Pražský klub od roku 1992 zesiluje nejzajímavější hudební trendy – od hardcoru, housu, trip hopu po hip hop a další. V době hledačství Roxy otevřela experimentální prostor pro všechny, nabídla pestrost bez dress codu. Ke čtenářům by se kniha měla dostat na podzim 2026, už v září autorský tým spustí crowdfundingovou kampaň na Donio.cz.
Na českém trhu dosud nevyšla kniha, která by klubový život zpracovala s podobnou důsledností. Připravovaná publikace bude mít více než 500 stran, nabídne stovky ještě nepublikovaných fotografií, archivních materiálů, vzpomínek i rozhovorů. Přes 40 respondentů ale nevypráví příběh jednoho podniku. Autoři skrz inkluzivní perspektivu Roxy popisují proměny českého kulturního terénu od sametové revoluce po současnost.
„Když Roxy slavila 30 let, došlo mi, že v ní tančil asi milion lidí. Přemýšlel jsem, jak to celý vzniklo, co všechno tady začalo. A kolikrát byla Roxy na kolenou, před zavřením nebo dokonce zavřená. Pak mi došlo, že musíme najít někoho, kdo to sepíše,“ říká Jarda Stanko, který je ředitelem klubu od roku 2009.
Roxy vyrostla z prasklin vznikajícího systému, nabídla azyl hudebníkům, výtvarníkům, divadelníkům, performerům – všem, kteří chtěli nahlédnout za horizont. Nechtěli se jenom bavit, chtěli riskovat. Writeři na tamním pódiu malovali graffiti, zakladatelé domácí hiphopové scény se potkávali s nastupující generací DJů a producentů. A druhý den na tom samém místě do vzduchu hrozili fanoušci metalu.
Kniha začíná v roce 1985 uprostřed tádžické stepi, kde se poprvé setkali členové budoucí Linhartovy nadace. Když o pět let později sestoupili do zatopeného, hnijícího sálu v Dlouhé ulici, impozantní prostor museli oživit.
V rozpadajících se kulisách prvorepublikového art deca končí předlistopadový underground, štafetu přebírá hardcore, metal, trip hop, house, trance, drum’n’bass nebo techno, vzniká československá hiphopová scéna, rezonuje hudba nezatížená minulostí.
Na pozadí emancipace nových stylů probíhají organické výstavy, zásadní divadelní inscenace, divoké performance, ale i plíživá epidemie AIDS nebo monetizace subkultur. Příliv dobrodruhů z angloamerických zemí měnil Prahu v tavící kotlík, ve světovou metropoli před gentrifikací. Roxy v tomto příběhu zastupuje entitu, která dokáže opakovaně absorbovat a akcentovat kulturní trendy přicházející z celého světa.
Stejně tak publikace sleduje radikální akce Linhartovy nadace, které v mnohém předurčily charakter Roxy coby kosmopolitní klubovny, v níž se estetika západní popkultury prolínala s východní spiritualitou. „Roxy se ukázala jako dokonalá souřadnice kulturního středu i střetu. V otevřenosti neměla konkurenci. Tenhle spirit vyvětrat nejde, což v knize potvrzují grimeoví MCs z UK, High Contrast, jeden z nejuctívanějších drum’n’bassových Djů, nebo Alex Kapranos ze skotských Franz Ferdinand,” říká kulturní novinář Ondřej Horák, který je autorem knihy.Během čtyř let prošel tisíce archivních dokumentů, objevil dosud nepublikované fotografie a vedl rozhovory s téměř padesáti pamětníky, hudebníky, výtvarníky a osobnostmi spojenými s Roxy.
