S příchodem podzimu se na silnicích a cyklostezkách stále častěji objevuje mokrý povrch a později mohou být cyklostezky pokryty spadaným listím. Pro jezdce na
elektrokoloběžkách to znamená změnu podmínek, které můžou ovlivnit brzdění i stabilitu. Zatímco výsledky nového testování přinesly překvapivé zjištění, že mokrý
asfalt nutně neznamená delší brzdnou dráhu nebo zvýšené riziko vzniku smyku, kluzký povrch v podobě spadaného listí či námrazy zůstává pro stabilitu při jízdě
kritický. Testování stability a brzdění elektrokoloběžek provádí Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice v rámci aplikovaného výzkumu projektu Bezpečně na
elektrokoloběžce.
Na mokru kratší brzdná dráha? Výsledek překvapil
Při měření byla nejprve stanovena brzdná dráha na suchém povrchu a následně za srovnatelných podmínek na povrchu, který byl průběžně zavlažován vodou. U čtyř
elektrokoloběžek byla průměrná brzdná dráha na mokrém povrchu kratší:
Elektrokoloběžka Suchý povrch Mokrý povrch
Xiaomi Mi Electric Scooter Pro 2 6,16 m 5,83 m
Segway Ninebot E3 Pro 4,08 m 3,61 m
Segway Ninebot G3 Max 3,65 m 3,45 m
Xiaomi 6 Pro 4,01 m 3,67 m
„Výsledek byl překvapivý, protože jsme předpokládali, že na mokrém povrchu dojde k prodloužení brzdné dráhy. V provedeném experimentu se však tento předpoklad nepotvrdil,“ uvádí Jan Pokorný, řešitel výzkumu z Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice.
Neznamená to, že je mokrá silnice bezpečnější
Výsledek je však potřeba interpretovat velmi opatrně. Neznamená, že mokrá vozovka je pro jízdu na elektrokoloběžce bezpečnější nebo že na mokru bude vždy možné
zastavit na kratší vzdálenost. To by bylo v rozporu s obecnými letitými poznatky z oblasti silničních vozidel a v obecném měřítku stále platí, že mokrá vozovka
představuje zvýšené riziko.
Měření probíhalo v kontrolovaných podmínkách areálu Univerzity Pardubice a na konkrétním, zachovalém a provozem neobroušeném asfaltovém povrchu se zrnitostí
odpovídající obvyklým místním komunikacím. Jeho vlastnosti mohou být jiné než například u hladkého asfaltu cyklostezek, dlažby nebo dalších povrchů, se kterými se jezdec může v
běžném provozu setkat. Na jiném typu povrchu se proto může mokro chovat zcela odlišně a brzdná dráha může být výrazně jiná. Uvedené výsledky tedy není možné bez
dalších experimentů zobecnit, ale současně poukazují na fakt, že mokrá vozovka není automaticky vždy více kluzká.
V reálném provozu navíc podzimní počasí přináší celou řadu dalších rizik. Na mokrém povrchu se mohou nacházet například nečistoty, spadané listí, bláto nebo olejové
skvrny, problém mohou představovat také vodorovná dopravní značení, tramvajové koleje, spáry či nerovnosti. Kombinace těchto faktorů může výrazně změnit přilnavost kol
a ovlivnit stabilitu elektrokoloběžky.
V rámci experimentů byly prováděny i zkoušky na umělém vodou smáčeném povrchu, který výrazně snižoval přilnavost kol. Tyto experimenty prokázaly, že brzdění na takovém povrchu je značně rizikové a při kritickém brzdění na něm pravidelně dochází ke ztrátě stability (konkrétně smyku) elektrokoloběžky bez ohledu na to, které z kol je dle konstrukce
koloběžky brzděno. Jistou šanci zvládnout brzdný manévr na kluzkém povrchu dávalo pouze přerušované brzdění nebo velmi citlivá aplikace brzdné síly. Takovou techniku lze
v duchapřítomnosti aplikovat při běžném provozním brzdění a s vědomím podstatně delší brzdné dráhy. Při nouzovém brzdění pro ni obvykle časový prostor není.
Rozdíl dělá i konstrukce elektrokoloběžky
Výzkum zároveň potvrdil významné rozdíly mezi jednotlivými konstrukcemi elektrokoloběžek. Rozdílné výsledky souvisejí mimo jiné s konstrukcí brzdového systému. U
elektrokoloběžek s možností účinného brzdění předního kola byla při testování zaznamenána výrazně vyšší hodnota zpomalení. Současně se však při intenzivním brzdění
výrazně zvýšilo riziko ztráty podélné stability – bez změny postoje jezdce do specifické polohy docházelo běžně k převrácení přes řídítka. Naopak u některých modelů s
pohonem předního kola a pouze mechanickou zadní brzdou docházelo při intenzivním brzdění k odlehčení zadního kola a jeho zablokování. Výsledná brzdná dráha tak byla delší,
ale jezdec byl brzdění schopen ustát bez nutnosti z elektrokoloběžky vystoupit.
Výsledky proto ukazují, že nelze bezpečnost při brzdění posuzovat pouze podle toho, zda je povrch suchý nebo mokrý. Důležitou roli hraje také konstrukce konkrétní
elektrokoloběžky, její brzdový systém, povrch a způsob, jakým jezdec brzdu používá. Pozor na zatáčky a prudkou akceleraci
Další prováděné experimenty poukázaly na nebezpečí usmýknutí předního kola koloběžky při průjezdu zatáčkou, v jejíž části je horší přilnavost. K usmýknutí předního kola dochází
v takovém případě velmi rychle a je pro jezdce nezvladatelné – z koloběžky je nucen vystoupit. Zvýšit šanci na průjezd takovou zatáčkou je možné pouze preventivním snížením
rychlosti do té míry, že při průjezdu není nutné koloběžku naklápět a současně brzdit nebo s ní akcelerovat.
Na kluzkém povrchu je také nutné být obezřetný při akceleraci. U koloběžek s předním pohonem může při akceleraci dojít k usmýknutí předního kola, které může jezdce nepříjemně překvapit. Koloběžky se zadním pohonem nejsou při akceleraci v přímém směru na usmýknutí tolik citlivé.
Na podzim je nejdůležitější předvídat
Bez ohledu na výsledky laboratorního či kontrolovaného testování by měli jezdci s příchodem podzimu počítat s proměnlivými podmínkami a přizpůsobit jim rychlost. Rychlost
je hlavním parametrem, který ovlivní zvládnutí kritického momentu. Jezdec by měl:
-především snížit rychlost, pokud je povrch mokrý nebo znečištěný,
-počítat s tím, že různé povrchy mohou mít výrazně odlišnou přilnavost,
-věnovat zvýšenou pozornost listí, blátu, štěrku a dalším nečistotám,
-před zatáčkou brzdit s dostatečným předstihem a nevjíždět do ní vysokou rychlostí, ideálně tak, aby nemusel koloběžku klopit,
-sledovat nerovnosti, spáry, koleje nebo vodorovné dopravní značení,
-ponechat si dostatečný prostor pro bezpečné zastavení,
-a znát chování své konkrétní elektrokoloběžky při prudkém brzdění.
„Ani překvapivý výsledek tohoto testu není důvodem k tomu, aby jezdec na mokru jezdil stejně jako za sucha. Podmínky v běžném provozu jsou mnohem proměnlivější než při
kontrolovaném měření. Bezpečná jízda proto začíná především přizpůsobením rychlosti a předvídáním toho, co může být před jezdcem na vozovce,“ upozorňuje Radka Binhaková,
krajská koordinátorka BESIP.
Výzkum pomáhá hledat odpovědi na otázky spojené s bezpečností elektrokoloběžek Testování je součástí širšího aplikovaného výzkumu zaměřeného na stabilitu a bezpečnost
elektrokoloběžek. Výzkum se zabýval mimo jiné kritickým brzděním, chováním různých typů elektrokoloběžek a vlivem podmínek povrchu na jejich jízdní vlastnosti a ztrátu stability. Jeho cílem je přinášet objektivní data, která mohou pomoci lépe popsat rizika spojená s používáním elektrokoloběžek a využít je při preventivních aktivitách zaměřených na
bezpečnost jejich uživatelů.