Letošní Rock For Peple odstartoval slunečným počasím, které vydrželo (až na krátkou vyjímku) až do konce festivalu. Hned na začátku stojí za zmínku letošní novinka – cyklo stage, před níž stála čtyři jízdní kola, která ji poháněla. Úkol byl jasný – fanoušci museli šlapat, aby kapela mohla hrát. První den si tu mezi prvními zahrála například velmi originální česká kapela Smrtislav.
Odpoledne stálo za poslech i za zhlédnutí vystoupení Pražáků Cocotte Minute. Frontman kapely dal během show nový rozměr pojmu „stage diving“, když si na pódium přinesl člun, hodil ho na fanoušky, skočil do něj, a pak už jen plul.
Ve stejný čas měla česká kapela Rattle Bucket podle svých slov své poslední akustické vystoupení. Skupina totiž plánuje ukončit svou činnost. Rattle Bucket odehráli na festivalu i druhý koncert a to ve črtvrtek, kdy už to rozjeli se vším všudy.
Úterní odpoledne zpestřila i kanadsko-americká hardcore kapela Comeback Kid, která zahrála na hlavní stagi. K večeru se na stejném pódiu objevili Britové Moose Blood a po nich jedni z headlinerů festivalu, skupina Cage The Elephant, která na své vystoupení přilákala velké množství lidí.
Na vedlejší stagi to potom pořádně rozjela britská skupina You Me At Six, která se však bohužel musela potýkat s technickými problémy, včetně úplného výpadku zvuku.
Mezitím už se prostor před hlavní stagí začal pomalu zaplňovat a na pódiu začaly přípravy na mnohými nejočekávanější show tohoto dne. Ačkoli se skupina Die Antwoord na tento festival možná úplně nehodí, přitáhla sem mnoho fanoušků a zvědavců. Možná za to může i fakt, že skupina na podzim plánuje ukončit svou kariéru a Rock For People byl tak poslední možností vidět naživo její vystoupení. Show to byla velkolepá, dopněná rozmanitou videoprojekcí a zazněly snad všechny známé hity. Bohužel i na této stagi se skupina musela potýkat s technickými problémy a výpadky zvuku. Na energii celé show to však neubralo a nakonec dospěla k úspěšnému zakončení v záplavě deště zlatých konfet během největší hitovky „Enter the Ninja“.
Druhý den odpoledne jsme mohli vidět například českou kapelu The.Switch nebo zábavný australský hardcore Deez Nuts. Večer to pak na hlavní stagi rozjeli další Australané, metalcoroví Nothlane. A po nich si na vedlejší stagi zahrála česká klasika Vypsaná Fixa.
V devět večer začalo na hlavní stagi vysoupení metalové legendy, Mastodon, která předvedla pořádně nadupanou show. Přestože je však tato kapela velmi známá a oblíbená, bylo znát, že tento žánr nemá na Rock For People tak velké zastoupení, protože publikum před pódiem bylo oproti jiným headlinerům docela prořídlé.
Na druhé stagi potom záhrálo punkové duo Slaves. Přestože jsou jen dva, basák a bubeník, oba zpívají a oba to umí pořádně rozjet.
Středeční večer bezpochyby ovládli headlineři Paramore. Kapelu ani fanoušky nezaskočil ani krátký intenzivní déšť. Vystoupení bylo plné energie a zazněly staré i nové songy.
Poslední den patřil dalším velkým jménům. Večer zahájili kanadští Three Days Grace, kteří se na festivalu objevili již před dvěma lety. Bylo zjevné, že fanouškovskou základnu zde mají velkou. Publikum skákalo do rytmu jako jeden muž a zpívalo společně s kapelou. Frontman Matt Walst se fanouškům po každé písni odvděčil českým „děkuji“, což mu vysloužilo další křik a potlesk.
Velký počet lidí přilákali i Američané Foster the People, kteří svými tanečně popovými písněmi pořádně rozhýbali publikum.
Před jedenáctou hodinou večer už bylo před hlavní stagí pořádně plno a fanoušci napjatě očekávali tu pomyslnou třešnišku na dortu celého festivalu. Na pódiu se nejprve objevila kapela a nakonec i samotná Amy Lee, provázená potleskem a křikem. Amy dokázala během chvíle publikum uchvátit svým zpěvem a charizmatem, a když při některých písních zpívala a hrála přitom na klavír, působilo to naprosto úžasně. Zazněly ty největší hity a každý si tak určitě přišel na své. Celá show byla nabitá energií a emocemi a jistě nejeden fanoušek pocítil příjemnou nostalgii. Na závěr zazněla legendární „Bring Me To Life“ a myslím, že lepší zakončení celého festivalu jsme si opravdu nemohli přát.
text: Dominika Chýlová
