Michaela Kuklová… první láska, polibek a vysněný muž

Závěrečné pokračování rozhovoru s Michaelou Kuklovou

Vzpomenete si na svojí první lásku?

Ano. Vysoký, svítivé oči, řezané rysy, přesto jemný vzhledem, krásný úsměv, smysl pro humor. Milý kluk. Láska opětovaná, spontánní, bez taktik, beze strachu, vášnivá, spalující, nádherná. Krátká. Musel na vojnu, byl daleko. Dodnes se přátelím s jeho následující partnerkou, byli spolu asi deset let.  

Který muž nejvíc ovlivnil váš život, v čem nebo jak?

Táta malého, protože mi dal syna, a ten nejvíc ovlivnil můj život.

Vztahy Vám příliš dobře nedopadly, čím si myslíte, že to je?

Patrně přitahuji muže, kteří se ke mně vůbec nehodí, či já k nim. Jak je ale známo, příroda neřeší, abychom žili v páru, řeší, abychom zplodili kvalitní potomky a tak tam někde bude zakopaný pes. V přitažlivosti. Možná, že role princezen, žen s laníma očima, žen něžných a bezbranných, ovlivnily vnímání mě samotné. Dodnes neznám skutečnou odpověď, akorát jsem zjistila, že samotné je mi nejlíp. Zažila jsem ve vztazích mnoho krásného, mnoho těžkého, ale už na vztah necítím sílu, každý mě vyčerpával. Současně se asi bojím zklamání.

Partnera v současné chvíli nemáte, ale na muže jste nezanevřela. Jaký je váš ideální nebo vysněný muž a co by měl splňovat?

Ani není důvod na ně zanevřít. Obdivuji je. Fyzicky se mi líbí, mám ráda jejich přímočaré myšlení, sílu, smysl pro humor, sebevědomí, rozhodnost, schopnosti, odvahu, nebojí se riskovat…Jenomže, jak jsem nedávno někde četla a je to trefné, lvice se chce vedle svého lva hrdě nést, ne být vláčena na vodítku. Co nejčastěji mužům schází je, nechovat se k druhým tak, jak si nepřejí, aby se někdo choval k nim. Pro příklad, když se jednou týdně vracíte domů ve čtyři ráno, je absurdní partnerovi vyčíst, že si to dovolil taky, navíc jednou po deseti letech. Když už muž disponuje mužností v pravém slova smyslu, neměl by sám sebe vnímat nadřazeně. Muži dovedou být mocní, vlivní, jsou fyzicky silní, takže by neměli svých schopností zneužívat, měli by umět svou ženu (rodinu) chránit, dát pocit bezpečí a nezapomínat na úctu k jejím schopnostem. Lidé všeobecně zapomínají, že někomu pánbů nadělil více a někomu méně, abychom se mohli doplňovat. Někdo má nápady, jiný je umí realizovat. Z toho vyplývá, že ten, kdo prodává, je stejně důležitý, jako ten, kdo řídí stát, protože jeden bez druhého nemůžeme fungovat. Tím chci říct, nepřísluší nám se nad někoho nadřazovat a kastovat dle financí, či postu. Kde a jací se narodíme, si nikdo z nás nemůže vybrat. Měli bychom rozlišovat podle charakteru, morálky, chování, snahy…

Řekněte jednu přednost u muže, kterou vždy oceníte?

Schopnost potlačit své ego.

Ženy často koukají mužům na zadek, co vás zajímá po fyzické stránce na mužích?

Oči, ruce…, ale ve skutečnosti je to celkový dojem. Charisma.

Jaké bylo Vaše nejhorší rande a naopak nejlepší a jak to probíhalo?

Nedovedu říct. Mám tolik překrásných vzpomínek, ale žádné extrémy. Když se oboustranně zamilujete, pak přece ke štěstí stačí jen dýchat stejný vzduch.

Kdo se Vám nejvíc líbí z českého show businessu / kdo má pro vás největší charisma?

Když já už nedovedu koukat na kolegy z tohoto pohledu, nepřemýšlím o nich.  

Kdo se vám nejvíc líbí ze zahraničních osobností  a komu byste podlehla?

De Niro ve filmu Stážista působí neodolatelně.:-)

Rodina a zájmy

Váš syn Románek je pro Vás vším, jak trávíte společný čas?

Pochopitelně podle času a možností. Jsem ráda, že úměrně svému věku umí vše, co má umět, že mu to jde ve škole, a že nad věcmi rád přemýšlí.

Jaké koníčky provozuje?

Romí se mi jeví spíš intelektuálně zaměřený, ale chodí na Krav maga (z hebrejštiny jde o boj z blízka). Pro děti je to dobré v tom, že část hodiny se učí sebeobraně, ale více jde o fyzičku. Cvičí, posilují, běhají, hrají míčové a jiné hry. Na tomhle bojovém sportu se mi líbí, že se děti učí přežít. Mnoho bojových umění má pravidla, ale boj o život pravidla nemá a z toho Krav maga vychází. První na řadě je vyjednávání, principem je vytvořit si podmínky k útěku, nikoliv hned útočníka přizabít. Většina těchto sportů mi přijde hrozná v tom – v čele s boxem – že účelem je, aby soupeř lehnul k zemi a nevstal. Mohla bych se snažit sebevíc, ale nepochopím, co je pozitivního na tom, že se lidé mlátí do hlavy, či jinam. Je to jen hazard se zdravím. Sebeobrana je o ochraně zdraví a života, o zvládání agresivity, o vyrovnané psychice, o správném vyhodnocení situace, byť ve výsledku někdy musí útočník (pokud nutno) taky skončit k.o. Ještě chodí na angličtinu a u babičky se učí německy.

Provozujete společně nějaké zimní / letní sporty?

Ráda bych, ale nemůžu si dovolit zranění, takže jsem sice po 32 letech nasadila lyže, nebo brusle, ale upřednostňuji instruktora. Na kolo jdu s Romím ráda, ale protože ho potřebuji převážet autem, koupila jsem si skládací, které mě ovšem po pár metrech téměř vyřídí. 

Díváte se na pohádky ve kterých účinkujete a co na ně říká?

… jistě je pyšný, že má doma takovou princeznu. Vím, že je na mě pyšný, ale herectví na tom velkou zásluhu nemá. Spíš to, že jsme od malička byli převážně jen sami dva. Nemá potřebu se dívat na moje pohádky v televizi. Natočila jsem jich hodně, ale na DVD jsem mu nepustila žádnou z nich dodnes. Když je žena sama, pak dítě vidí mámu ve všech úlohách, ne rozdělení ve smyslu – mužské práce, ženské práce. Vidí mě se sekačkou, vrtačkou, s krumpáčem, s úhlovou bruskou, uklízet, vařit, žehlit, vidí, co obnáší moje zaměstnání, musím mu umět poradit, hraju si s ním, povídáme si, hodně se smějeme. Snažím se nekřivdit, a pokud se to stane, či dojde k nedorozumění, je potřeba se omluvit. Učím ho pokoře, taky aby se uměl rozhodovat, takže mu dávám možnosti výběru, učím ho respektovat autority, ale uvědomit si svá práva, svou jedinečnost. Snažím se vychovávat demokraticky, respektovat jeho názory, vést diskusi, pokud máme každý jiný pohled na věc. Hlavně mu kladu na srdce, aby jednal fair play, a vždycky stál na straně dobra.  To, co mě v dnešní době irituje je, a to se nechci míchat do politiky, že si hrajeme na blbce. Když jsou lži do očí bijící, ale my je tolerujeme a daným politikům dál dáváme hlasy a důvěru, pak těžko můžeme chtít žít ve skutečné demokracii a právním státě. Je potřeba vychovávat charakterní lidi, silné, kteří dokáží myslet na druhé, dovedou pomoct, a kteří se nebojí. Pokud se nám, či někomu děje příkoří, není řešením svěsit hlavu, nebo raději mávnout rukou. Spoustu lidí se domnívá, že mlčením prokazuje svůj nadhled, ale moje zkušenosti jsou jiné.

Krom toho, že jste úspěšná herečka, také hezky malujete. Co malujete nejraději a jak často se k tomu dostanete?

Děkuju. Téměř osm let jsem neměla štětec v ruce, v těhotenství jsem se bála dýchat terpentýn, pak už nebyl čas. Teď jsem dostala příležitost pomalovat porcelánový nočník do dražby na charitu, takže jsem mohla malovat s čistým svědomím, a ne s pocitem, že je potřeba věnovat čas důležitějším věcem. Zvolila jsem vesnickou usedlost v podvečerním slunci, zasazenou do krajiny, krávy na louce. Ráda maluji zvířata, krajiny vůbec neumím, ale lákají mě, mám ráda obrazy starých mistrů, věrnost se skutečností, nebo naivní malby.

Co nebo koho byste ráda namalovala, ale zatím na to ještě nedozrála správná chvíle?

Když jsem viděla fotku Millaisova Údolí pokoje, okamžitě jsem si obraz zamilovala. Namalovala jsem si repliku, byť o dost menší, protože jen zarámovaná fotka malbu nenahradí. Čeká na mě víc takových obrazů. 

Zkusila jste někdy nějaký adrenalinový sport, máte nějaký takový zážitek?Skok padákem, rychlá jízda vozem, motokáry apod.

Nikterak mě nelákají. Zažila jsem bouračku, ale zážitek mi nezůstal v paměti, probrala jsem se v nemocnici s amnézií. Adrenalin, a nikoliv příjemný, mám vždycky, když letím letadlem, nic méně před útokem na dvojčata jsem měla možnost několikrát letět v kokpitu a zažít i přistání. To se mi líbilo, protože piloti v uniformách se mi líbí, navíc působili vždycky naprosto klidně. Říkala jsem si, že aerolinky dělají velikou chybu, že zaměstnávají převážně mladé letušky. Být tam téměř důchodkyně, bude mě uklidňovat, že tak dlouho létají a stále jsou na živu. S autem jsem prošla školu smyku, to mě bavilo, s koňmi už jsem taky zažila dost adrenalinu a pádů. Pokud se dá považovat za adrenalin vlézt k tygrovi do klece, tak tuhle atrakci jsem si dopřála dokonce několikrát. Teprve potom jsem shlédla ix videí, jak to může dopadnout. Jako matka už bych to nepodstoupila. A jeden zážitek mi umožnil Jirka Berousek v rámci natáčení. NEsednu na motorku, protože se fakt bojím, ale on mě na motorku posadil. Jenže tu motorku řídila medvědice Máša. Vážně sama. To byl nezapomenutelný adrenalin. 

Máte ráda koně, rodiště máte ve Velké Chuchli, zajdete se podívat na dostihy a vsadíte si?

Byla jsem tam jen párkrát a vsadila asi třikrát. Dostihy mě vlastně vůbec nebaví. Kůň je pro mě o romantice. Tryskat po louce, zahozené otěže, roztažené ruce, příroda, západ slunce…

Co byste si ráda vyzkoušela, zažila na vlastní kůži nebo viděla na vlastní oči?

Nic mě nenapadá. Jsem spokojená, když svítí slunce, když sedím na terase s kávou, štěbetají ptáci. Mám pocit, že nepotřebuju žádné výrazné zážitky, nic mi neschází. Mám ráda, když přijede má kamarádka, povídáme, zajdeme na houby, grilujeme, další kamarádka bydlí kousek od nás, má tři psy, zajdeme ne procházku. Těší mě obyčejný život.

Vyplnilo se něco, o čem jste dlouho snila?

Říká se, že vše, co si byť i téměř podvědomě přejeme, nebo, čeho se bojíme, to se splní. Jako malá jsem snila o tom, jak se po Chuchli proháním na koni a pase se na naší zahradě…Jednou to povídám svému kamarádovi, který koně chová, do Chuchle to nebylo daleko. Sen mi splnil. Bylo to na poslední chvíli, protože pak za naším domem místo pole vyrostly řadovky a už by nebylo kudy se s koňmi na zahradu dostat.

 

1/ Oblíbené zvíře: Pes, kůň a kočka  

2/ Oblíbená barva: Jarní zeleň. (Ne na oblečení.)  

3/ Oblíbená květina: Tulipán, narciska, kopretina, růže  

4/ Oblíbený nápoj: Baylies Oblíbený strom: Bříza, lípa  

5/ životní motto: Chovej se tak, jak chceš, aby se druzí chovali k tobě.  

 

Děkuji za příjemné povídání a vašim čtenářům přeji, aby se umívali. Úsměv nic nestojí, ale dělá svět krásnějším, zlepšuje náladu a sbližuje lidi.

 

Text a foto: Jiří Káš a archiv Michaely Kuklové

Please follow and like us:
Facebook
Facebook
GOOGLE
TWITTER
SHARE
LINKEDIN